Když přistávám v Praze, vždycky se snažím z okénka letadla najít to levné parkoviště u letiště Praha a na něm zaparkovaného svého zeleného Žabáka. Ať přilétám z kteréhokoliv směru, zatím se mi to nikdy nepovedlo.
Ale to není všechno. I když si myslím, že Prahu znám docela detailně, tak jsem nikdy nenašel během přibližování k letišti žádný významný orientační bod: Hrad, Vyšehrad, Václavské náměstí, jež by mělo patřit mezi největší náměstí v Evropě nebo alespoň zákrut Vltavy tak, jak ho znám z mapy. Nikdy se mi to nepovedlo. A co je zajímavé, při stavu, létání v těhotenství mě napadá, že na toto téma létání letadlem v těhotenství, existuje spousty otázek.
A vždycky si říkám, že až budu mít čas, nastuduji si letecké informace, jak je to s létáním abych pochopil, proč nic nepoznám. Vlastně to pokaždé beru trochu jako vlastní selhání. Na otázku z titulku by mohla být jednoduchá odpověď, třeba, že přistávací koridory kvůli hluku nevedou nad městem nebo tak něco.
A TENHLE ZNÁTE?
Už si nepamatuji, kde to bylo, ale ten vtip mě zaujal. Přistával jsem na jedné ze svým mnoha cest, dejme tomu Amsterodamu (nejspíš to bylo jiné město, ale to na pointě nic nemění) a když byla letová hladina zhruba sto metrů a všechny střechy, auta i stromy byl krásně viditelné, přelétali jsme nad domem který měl celou střechu pokrytou velkým nápisem. Vítejte v Norimberku! Člověk, který tam bydlel musel mít smysl pro humor.
Věděl, že jeho dům je přímo v přistávacím koridoru a že lidé při přistání koukají z oken. Třeba to byla pomsta za kravál, který musel snášet, kdo ví? Fakt, že, že několik spolucestujících se nervozně naklonilo k sousedovi, aby ho informovali, že přistávají nejen na jiném letišti, ale dokonce v jiné zemi. Prostě k dokonalosti dotažený vtip.
Jenže do minuty bylo jasné, že je vše v pořádku. Nicméně stejně jsem toho, kdo to udělal, musel obdivovat. Nejen, že ho to napadlo, ale on to realizoval. Každého z nás tu a tam napadne nějaký fórek, ale zdaleka ne každý má odvahu svou myšlenku dotáhnout do konce.
VTIPY VE VEŘEJNÉM PROSTORU
V minulosti jsem zaznamenal celou řadu vtipných instalací ve veřejném prostoru. Třeba semafory pro chodce, které neměly obligátní zelenou či červenou a jsoucího či stojícího panáčka. Místo úplně obyčejných figur tam najednou svítily postavy s deštníkem, kočárkem, na kolečkových bruslích či v jásavém výskoku. A v dané barvě a tak, že bylo poznat, zdali znamenají stůj, nebo běž.
Všiml jsem si, že se to lidem vyloženě líbilo a nevidím důvod, proč by něco podobného nemohlo být naprosto legálně. Vlastně jeden důvod tady je: proslulá česká byrokracie. Ukázalo se totiž, že výměna skel u semaforů byla partyzánskou akcí umělců ve veřejném prostoru a na něco podobného neměli glejt a potřebnou sadu povolovacích razítek. Upřímně řečeno, když jsem se to z novinového článku dozvěděl, hned jsem jim začal fandit víc.
MALÁ VĚC, KTERÁ MI OTEVŘELA OČI
Akce na mě osobně měla ještě jeden dopad. Nejsem z hlediska umění ve veřejném prostoru zrovna všímavý člověk. Jenže od té doby si ho uvědomuji. Nejčastěji jde o sochy, ale občas i další instalace. Například na paletách postavený umělý hřbitov, který vyrostl na ulici v Ústí nad Labem mě uvedl do rozpaků. Tady fakt nevím, zdali se mi líbí či nikoliv. Přijde mi na jednu stranu podivně nevkusný, ale asi nějaký význam má. Na druhou stranu plachty s namalovanými památkami, které jsou natažené na lešení a obraz na nich namalovaný ukazuje, co uvidíme, až bude hotovo a lešení odstraněno (nejčastěji jde o rekonstrukce či renovace) mi přijdou naprosto v pohodě.
ÚSTÍ NAD LABEM PODRUHÉ
Co mě naopak překvapuje je fakt, kolik věcí, a tím míním veřejný prostor, mi unikalo. Parkování, respektive prostory k parkování určené, sady a parky, náměstí atd. Ještě jednou zmíním Ústí nad Labem, které jsem zrovna navštívil. Zdejší hlavní náměstí zvané Mírové vypadá jako obrovské parkoviště, zatímco skutečné parkoviště je asi jen v obchoďáku. Žádné naváděcí cedule třeba k parkovacímu domu jsem neviděl. Člověku, který potřebuje auto ke služebním cestám a není místní (ti vědí, kde zaparkovat) nakonec opravdu nezbude, než se dívat po směrovkách k supermarketu.
Tak čekám, až někdo vtipný udělá něco, abych to svoje levné parkoviště u letiště Praha poznal už zdaleka, ať přistávám z jakéhokoliv směru.
